Ženin pád do ledové vody v roce 1999 se stal jedním z nejpozoruhodnějších případů v moderní medicíně a změnil pohled lékařů na léčbu hypotermie.
Anna tehdy studovala medicínu a s přáteli vyrazila lyžovat nedaleko norského Narviku. Při jednom sjezdu narazila na ledovou plotnu a propadla se do zamrzlého potoka. Uvízla pod ledem, tělem zaklíněná v proudu vody, a její kamarádi ji nedokázali vytáhnout. Zůstala uvězněná osmdesát minut, z toho čtyřicet minut při vědomí díky malé vzduchové kapse, která jí umožnila dýchat. Když ji záchranáři po víc než hodině dostali ven, její srdce nebilo a tělesná teplota klesla na hranici života a smrti.
Záchranný vrtulník ji přepravil do nemocnice v Tromsø, kde se lékaři rozhodli nevzdat. Pomocí přístroje pro mimotělní oběh postupně ohřívali její krev a obnovovali činnost srdce. Po devíti hodinách se její srdce znovu rozběhlo. Po dvanácti dnech se probudila, na nehodu si nevzpomínala. Trpěla poškozením nervů a dočasným ochrnutím, přesto se po měsících rehabilitací vrátila k normálnímu životu a po šesti letech znovu stála na lyžích.
Ironií osudu je, že právě extrémní chlad jí zachránil život. Hypotermie zpomalila její metabolismus natolik, že mozek i orgány potřebovaly minimum kyslíku, a tak nedošlo k jejich poškození. Tento paradoxní efekt se stal inspirací pro moderní léčebnou metodu terapeutickou hypotermii. Lékaři dnes záměrně ochlazují těla pacientů po srdečním selhání, aby ochránili mozek před nedostatkem kyslíku.
Anna Bågenholm se po svém znovuzrození stala radioložkou a dodnes pracuje v nemocnici, kde jí před lety zachránili život.