Spolu s vnitrodruhovou agresivitou jsou tvrdé skořápky hlavními dvěma důvody, proč orlicie chová jen málo zoo. Pražský tým kurátora Petra Velenského chov nevzdal a odměnou je vůbec poprvé pět samostatně vylíhnutých mláďat. Malé orlicie lze podle zoo bez nadsázky považovat za dosavadní mláďata roku.
„Po téměř čtvrt století dlouhém snažení jsme konečně rozlouskli záhadu extrémně silné vaječné skořápky orlicií bornejských. Vajíčka jsme umístili do směsi vermikulitu a rašeliny. Rašelina sehrála klíčovou roli, když svou kyselostí nahlodávala skořápku po celou dobu stodenní inkubace. Substrát jsme navíc hojně prolévali, aby se kyselý výluh dostával do kontaktu s vejci,“ říká kurátor plazů Petr Velenský. Orlicie podle něj kladou snůšku do pralesního podkladu, který je velmi kyselý, až agresivní. „Masivní skořápka mládě chrání, ale když se vejce vyvíjí ve sterilním prostředí, zůstane právě tak silná, že ji želvička neprorazí.“
O způsobu života orlicií bornejských ve volné přírodě se toho dodnes ví velmi málo. Žijí skrytě v Malajsii a Indonésii. Zdržují se v hlubokých jezerech a řekách primárních pralesů. Kvůli jejich ničení, lovu pro maso i sběru vajec se populace orlicií za poslední tři generace zmenšily až o 80 procent.
První jedince orlicií bornejských získala zoo díky zabavené zásilce deseti tisíc želv v Hongkongu v roce 2001, která mířila na asijské potravinové trhy. Z pěti druhů želv, které tehdy z konfiskátu do Prahy dorazily, šlo o nejtajemnější, nejobtížněji chovatelnou a současně nejmohutnější želvu.
„Orlicie bornejské byly největším oříškem. Želvy byly frustrované, potlučené, s neoperovatelnými háky v krku a my jsme neměli žádné potřebné podklady k jejich chovu. Vzájemná agresivita se potvrdila záhy, jednomu samci jsme pro bleskurychlý útok na připuštěnou samici říkali Vrahoun. Nutno dodat, že samici jsme zachránili,“ vypráví Velenský s tím, že chov přinesl řadu vědeckých poznatků.
Novým zjištěním byla třeba výrazná pohlavní dvojtvárnost, tedy už oku patrný rozdíl mezi samicí a samcem. Zatímco samice zůstávají v dospělosti na šesti až osmi kilogramech váhy, samci narostli až ke třiceti kilogramům. Chovatelé upřesnili i potravní preference tohoto druhu, o nichž se vědělo jen velmi málo.
Postupem let se zhoršila situace pro orlicie v přírodě i v lidské péči a od roku 2018 jsou kriticky ohroženým druhem na Červeném seznamu. Ve stejné době stále více zoologických zahrad rušilo chov těchto gigantických plazů pro jeho náročnost. Orlicie bornejské tak rychle ubývaly ve své domovině i v evropských chovech.
„Kdo, když ne my? Toto jsem si při chovu orlicií pomyslel dvakrát. Poprvé v roce 2002, když mi bylo řečeno, že tyto vrtošivé želví obry prakticky nelze chovat. Podruhé na konci minulého desetiletí, když nebylo jisté, zdali se tento druh vůbec v evropských zoo udrží. V obou případech se naše úsilí vyplatilo,“ dodává Velenský.
Dnes zoo koordinuje pro orlicie bornejské Evropský chovný program. Letos vylíhnuté malé želvy jsou umístěné v klidném zázemí zoo. Dospělé jedince lze spatřit ve vodním příkopu v prvním patře pavilonu Indonéská džungle.
Milníky pražského chovu orlicií bornejských
2001 – Konfiskovaná zásilka 10 000 želv v Hongkongu. 2002 – Příchod 27 orlicií bornejských z této zásilky. Většina k distribuci do dalších zoologických zahrad. Zoo Praha pověřena vedením plemenné knihy, později Evropského chovného programu (EEP). 2007, 2008 – První odchovy. Mláďata nutno vysekat z vajíček. 2008 – Ukončení rozmnožování, rozpuštění chovné skupiny v zázemí. O odchovy není s ohledem na složitost chovu zájem mezi jinými institucemi. 2018, 2019 a 2022 – Přijetí želv ze zrušených chovů v zoo v nizozemském Arnhemu, ve Dvoře Králové nad Labem a anglickém Chesteru. 2022 – Sestavení nového chovného páru v pavilonu Indonéská džungle. První samostatně vylíhnutá mláďata v Zoo Praha v počtu dvou jedinců. 2023 – Žádné mládě není životaschopné. Neumí prorazit skořápku. 2025 – Nová inkubační technika a pět samostatně vylíhnutých mláďat.
2001 – Konfiskovaná zásilka deseti tisíc želv v Hongkongu.
2002 – Příchod 27 orlicií bornejských z této zásilky. Většina k distribuci do dalších zoologických zahrad. Zoo Praha je pověřená vedením plemenné knihy, později Evropského chovného programu.
2007 a 2008 – První odchovy. Mláďata bylo nutné vysekat z vajíček.
2008 – Ukončení rozmnožování, rozpuštění chovné skupiny v zázemí. O odchovy není s ohledem na složitost chovu zájem mezi jinými institucemi.
2018, 2019 a 2022 – Přijetí želv ze zrušených chovů v zoo v nizozemském Arnhemu, ve Dvoře Králové nad Labem a anglickém Chesteru.
2022 – Sestavení nového chovného páru v pavilonu Indonéská džungle. První dvě samostatně vylíhnutá mláďata.
2023 – Žádné mládě není životaschopné. Neumí prorazit skořápku.
2025 – Nová inkubační technika a pět samostatně vylíhnutých mláďat.
