Život a politická kariéra Gustáva Husáka je jedním z nejpozoruhodnějších příběhu 20. století. Když se 29. května 1975, tedy přesně před 50 lety, dostal na Pražský hrad, aby se stal osmým československým prezidentem, o 50. letech, kdy byl odsouzen k doživotnímu trestu, se všeobecně mlčelo. Panovala normalizace a Gustáv Husák v ten zmíněný den stal jejím hlavním symbolem. V lecčems ta doba 50. léta připomínala, ovšem drakonické politické procesy už sám Husák dopustit nechtěl. Sám byl totiž jejich obětí, kdy jen o vlásek unikl trestu smrti, protože jeho případ se nakonec posuzoval odděleně a nebyl tak zahrnut do procesu s Rudolfem Slánským, kde se hrdelní tresty rozdávaly. K podvratné činnosti, kterou mu vyšetřovatelé kladly za vinu, se Husák nikdy nepřiznal a to mu nakonec zachránilo život. Později však vzpomínal na drastické výslechy a nelidské podmínky, kdy byl přikován ke stěně, navíc po pás v ledové vodě. Nepovolil. Nepřiznal se a odmítl se rozejít i s myšlenkami komunismu.
Velký návrat na politickou scénu zažil Husák během roku 1968, kdy se nepostavil na stranu reformních komunistů, ani kolaborantské dělnicko-rolnické vlády. Snad pro svůj zdrženlivý postoj ale převzal v dubnu 1969 funkci generálního tajemníka ÚV KSČ po Alexandru Dubčekovi. Pod jeho vedením stranická moc začala znovu utahovat šrouby a účtovat s odpůrci režimu. Prezidentem se tak stal ještě v době, kdy byl plný síly a elánu.
Zdravotní problémy se však přihlásily brzy. Už na konci 70. let se na něm začalo podepisovat někdejší věznění a také skutečnost, že byl velmi silným kuřákem. V následující dekádě už byl pouze svým stínem a když 10. prosince 1989 abdikoval, byl z něho už pouze nemocný a zlomený muž. Zemřel o dva roky později.
