„Na základních školách převažuje slovní šikana následovaná šikanou psychickou typu vyloučení z kolektivu. Na středních školách je pořadí opačné. Fyzická šikana tvoří na obou typech škol kolem 13 procent případů. Poměrně častá je také šikana kvůli horšímu oblečení, botám nebo mobilu, následovaná kyberšikanou. Žáci nám u všech těchto typů šikany v průzkumu popisovali také alarmující konkrétní příklady, se kterými se setkali,“ říká Radek Schich ze společnosti, která průzkum uskutečnila.
Polovina základních a 44 procent středních škol podle žáků přistupuje k prevenci šikany pasivně. 15 procent třídních učitelů na základních školách prevence šikany nezajímá vůbec.
Skoro dvě třetiny obětí se kvůli šikaně někdy bály chodit do školy. Právě ve školách se šikana ze všech prostředí, kde se děti vyskytují, objevuje zdaleka nejčastěji. Až s obrovským odstupem následují sportovní oddíly, tábory, party v místě bydliště či kroužky.
Šikanu by mohly zastavit přísnější tresty pro agresory i větší dohled učitelů a dospělých.
Necelých 12 procent respondentů se přiznalo, že někdy sami někoho šikanovali. Mezi jejich hlavní motivy údajně patřily osobní nesympatie k oběti, neuvědomění si důsledků – nepřemýšlení o tom, že šikana může oběti ublížit, dál pak vliv skupiny a nechuť vyčnívat, pomsta nebo snaha pobavit sebe či ostatní.
Anonymní výpovědi školáků ve výzkumu
Byla jsem šikanovaná na základní škole. Spolužáci mě vyloučili z kolektivu a já nechtěla kvůli tomu chodit do školy. Smáli se mi. Vzniklo to jen kvůli mým tehdejším zdravotním problémům. Nevěděla jsem jak reagovat a nechala to být.
Dostávala jsem narážky na tělo a na vzhled, pak to začalo být i fyzické násilí. Dva roky jsem o tom s nikým nemluvila, bála jsem se to někomu říct, ale s podporou psychologa jsem to šla oznámit třídní. Přestalo aspoň to fyzické šikanování, ale to psychické přetrvávalo do konce základní školy.
Fyzické a psychické napadání. Rady, jakým způsobem mám spáchat sebevraždu, protože mě spolužáci nebrali kvůli postavě a celkově vzhledu. Mám kvůli tomu anorexii, se kterou doteď bojuji.
Často se setkávám se šikanou i sama osobně s tím, že si učitelé myslí, že je to sranda z obou stran a situaci plně ignorují, i když je to něco, co je alespoň jednomu člověku velmi nepříjemné.
Na 1. stupni si na mě dovoloval jeden spolužák, venku mě bil klacky a dělal naschvály, na 2. stupni hlavně nadávky, pomluvy, posílání fotek podříznutých králíků – v té době jsem jednoho měla. Na střední pak sexuální obtěžování ze strany učitele, tím si u nás prošlo víc děvčat. Nikdo nic z toho neřešil, na 1. stupni to byl údajně problém rodičů a na střední nám vedení řeklo, že jsme až moc přecitlivělé a nemáme smysl pro humor.
Slovně mě napadali a smáli se mi. Školní psycholog mi řekl, že to je jen o jiných názorech. ale není to šikana.
Ničení oblečení, stříhání vlasů, braní svačin, narážky, urážky, neustále napadání
Byl jsem šikanovaný. Pak si mamka všimla mých modřin a vytáhla to ze mne. Taťka psal dopis řediteli na základní školu, na který mu dodnes nikdo neodpověděl.
Někdy si na mě počkali po škole, někdy přímo ve třídě, když nebyli na blízku učitelé. Dělali naschvály, jako třeba házení penálu a aktovky do odpadků nebo připínáčky na židli. Na druhém stupni mi dávali najevo, že mezi ně nepatřím a nechtěli se mnou bavit. Jediné případy, kdy se se mnou bavili bylo, když něco potřebovali.
Schovávali a ničili mi věci, nadávali mi, posmívali se. Když ti hajzlové dostali napomenutí či důtku, tak se akorát mstili. Počkali si na mě před školou a napadali mě.
Spolužáci na lyžařském výcviku se na mě domluvili a udělali si ze mě legraci, kterou natáčeli telefonem. Tak dlouho se na mě střídali, až jsem vybuchla a fyzicky napadla spolužačku. Bohužel až to viděl pedagog, bez vyšetření příčin mě odsoudil, za napadení jsem dostala důtku. Teprve po návštěvy matky ve škole se záležitost vyšetřila, ale nikdo jiný žádný postih nedostal. Ze spolužáků se mi omluvil po dvou letech jeden, z pedagogů dva. Vedoucí kurzu se omluvila mé matce. Mě ne. Navíc dostala ocenění za dlouhodobou pedagogickou činnost od Hlavního města Prahy.
Třídní učitelka mě nazvala mimoněm, člověkem z jiné planety a podobně z důvodu toho, že jsem v předmětech byl napřed a nevěnoval jsem přílišnou pozornost výuce. Tím následně nepřímo pobídla třídu k následné šikaně ve formě nadávek, posměšků a vyloučení z kolektivu.
