Pro Skunk Anansie byly poslední roky sakra těžká doba a to nejen proto, že poslední album z roku 2016, Anarchytecture nezaznamenalo úspěch, jaký se od něho očekával. Přišli totiž navíc o dlouholetého manažera a dva členové, basista Richard „Cass“ Lewis a bubeník Mark Richardson, onemocněli rakovinou, z níž se v současné době ještě doléčují. V tu chvíli se zdála skutečnost, že v tomto tisíciletí se jim nepodařilo vyprodukovat globální hit, zcela podružná a otazník visel nad celou kapelou ještě mnohem větší než v dobách, kdy se po své nejlepší desce Post Orgasmic Chill rozpadali a znovu dávali dohromady. Tentokrát bylo všechno jiné, protože vůle pokračovat byla o to silnější, oč nemoc oběma členů ubírala sil. Jediným světlým okamžikem posledních let proto zůstává 7. únor 2023, kdy zpěvačka Skin dostala na královském hradě Windsor Řád britského impéria od samotného krále Karla III.
Možná i proto The Painfull Truth nemohla znít stejně jako bouřlivé nahrávky, ať už je to výbušný debut Paranoid & Sunburnt nebo hvězdná dvojice Stoosh a Post Orgasmic Chill. Vlastně dnes už ani neplatí pojmenování jejich stylu, který sama Skin nazvala klitoris rock, protože doba postoupila, členům kapely je dávno přes padesát a už dávno nejsou těmi samými osobnostmi, jako před třiceti lety. Je to pochopitelné a i fanoušek, který by chtěl nové Stoosh tohle dokáže pochopit. Navíc zde je producent Dave Sitek, jinak kytarista amerických indierockerů TV On The Radio, který trval na tom, aby Skunk Anansie tentokrát zapomněli na to, co dělali v devadesátých letech, jaká rocková energie je tehdy poháněla a vytvořili album ze zcela jiného těsta. Proto The Painfull Truth zní až na výjimky jinak, než dosavadní tvorba této britské čtveřice. Její poslech není zcela jednoduchý, ale rozhodně ukazuje, že takový krok nepostrádá logiku.
Aby bylo jasno hned z kraje, velký hit nehledejte ani na The Painfull Truth, protože o schopnost napsat něco tak pulzujícího, jako All I Want nebo Charlie Big Potato Skunk Anansie jako kdyby přišli. A úvodní An Artist Is An Artist skladbou tohoto typu určitě není, protože v rámci nové desky i celkovou novodobější tvorby Skunk Anansie plní roli té nejotravnější skladby, která na následný poslech desky navnadit rozhodně nedokáže. Naštěstí zbytek alba je o něčem jiném, i když s ním mohou mít staří fanoušci kapely trochu problém. Neobsahuje totiž přímočarý a hardrockově vytvrzený materiál, jak bývalo u Skunk Anansie zvykem, ale kapela mnohem více experimentuje s elektronikou, dubstepem a celkově taneční hudbou, která však výsledku dává poněkud pochmurnější ráz. Ostatně za současné situace by se od těchto Britů optimistická a roztančená deska čekat nedala.
Dobře ji charakterizuje už dvojka Lost And Found, která má temnější atmosféru, snad až trochu do Depeche Mode a trojka This Is Not Your Life, což je naopak electropopový kus, kde kytary ztichnou a ustoupí do pozadí ve prospěch samplů a elektroniky. Když se pak v Shame Skin vyznává ze svých dětských let, plných lásky i bolesti, je to jeden z nejsilnějších okamžiků, navíc při vědomí, kdy se sama už dostává do věku, kdy se člověk více ohlíží zpět a rekapituluje. Kytarovější ráz album pak nabere s Cheers a Shoulda Been You, ale jde jen o ojedinělý pohled zpět do minulosti. Už Animal je zatěžkaný elektronický kus a Fell In Love With A Girl je jednou z mála pozitivně znějících, tanečních skladeb, která jako kdyby neměla do konceptu alba zapadnout. Mnohem hlubší prožitek slibuje naopak osobní zpověď Meltdown postavená hlavně na hlasu ústřední postavy, který zde dostává až magický rozměr.
Pro příznivce kapely ale toto album může představovat tvrdý oříšek, protože Skunk Anansie jsou na něm jiní, než tomu bylo dosud. Je to dané prožitými zkušenostmi, ale i procesem stárnutí, který se jim vyhnout pochopitelně nemohl. Ovšem i tato nová tvář kapele sluší a otevírá bránu do etapy jejich kariéry, která je zatím zahalena tajemstvím.
