Australská zpěvačka a kytaristka Orianthi se čím dál více prosazuje jako sólová umělkyně a ačkoliv její posluchačský okruh není tak velký, jako když působila u svých někdejších chlebodárců, už berličky Alice Coopera a ostatků Michaela Jacksona nepotřebuje. Už ani pro ní není nutné, aby vyhledávala pomoc svého expartnera, bývalého kytaristy Bon Jovi Richieho Sambory, ačkoliv jeho hudební cítění na ní mělo asi největší vliv. Od jejich rozchodu v roce 2018 stojí sama na vlastních nohách a to, že se z ní stala skutečná osobnost, navíc vyzbrojená patřičnou dávkou talentu a muzikantské zručnosti, demonstruje čím dál silněji. Její poslední desky O a Rock Candy ji už představily jako zcela vyspělou skladatelku, která se dokáže stejně dobře pohybovat v hardrockovém prostředí, stejně jako v tom bluesovém a cizí není ani typicky americká hudba, tedy klasické country a písničkářství.
Dnes už tato muzikantka nepotřebuje ani plejádu hvězdných hostů. Za producenta si sice vybrala Kevina Shirleyho, který je sice terčem kritiky za svou práci na posledních deskách Iron Maiden, ale který s sebou přivedl jen jediného známého, hostujícího umělce a sice ostříleného bluesmana Joea Bonamassu. Ten však Orianthi jen decentně doplňuje, než aby jí vedl, jako tomu bylo v minulosti v případě hitmakera Martyho Frederiksena, basisty Mötley Crüe Nikkiho Sixxe či Jacoba Buntona z kapel Lynam či Adler. Bonamassa se zde objevuje ve skladbě First Time Blues, kde je jeho kytara pouhým kořením, protože procítěné bluesové skladby dnes už Orianthi sama zvládá levou zadní. Je to totiž styl, k němuž její kariéra neomylně směřuje a kde už preferuje čistě kytarové vyznění, což odporuje tomu, co přes sedmi lety předvedla společně s Samborou na jinak velmi dobrém album Radio Free America projektu RSO. Dnes už jakékoliv názvuky elektroniky, či čehokoliv umělého, nemají v její tvorbě místo.
Pravděpodobně jako potvrzení této kytarové poctivosti je tu coververze od ZZ Top „Sharp Dressed Man“, která působí lehce laciným či zbytečným dojmem, ale když i do ní Orianthi vloží dechberoucí kytarové sólo, své místo na novince Some Kind Of Feeling si obhájí i tato dávná, dosud ryze mužská záležitost. Ovšem i z úcty ke klasice, je nutné přiznat, že i přes energické podání je tahle věc na albu asi nejméně zajímavá. Orianthi se totiž jinak podařilo dát suverénně nejpřesvědčivější kolekci své sólové kariéry, ukazující na to, že její talent je větší, než se dosud soudilo. Album je totiž plné ohromných bluesových kompozic, prostřednictvím kterých se posluchač dokáže položit do pestré palety nálad a emocí, jaké nahrávka nabízí. Vklouzne se do ní totiž velmi lehce prostřednictvím energické poprockové úvodní Attention, kde slyšíte ozvěny toho, jak v novém miléniu tvoří například Bon Jovi, což může být i dozvuk několikaletého vztahu se Samborou. Titulní dvojka Some Kind Of Feeling, ale už nekompromisně přehodí výhybku na bluesové koleje, po nichž skladba uhání lehce, jako dobře namazaný stroj.
Zadumanější stránku ukáže Orianthi v niternějších věcech What I`ve Been Looking a Ghost, mezi něž vklínila zmíněnou Sharp Dressed Man, kde silným hlasem promlouvá cit pro melodiku, s níž muzikantka pracuje do nejmenších detailů, do nichž vkládá i nemalý hitový potenciál. Bluesové orgie pak vrcholí ve zmíněné First Time Blues, protože po ní, v Dark Days Are Gone, přeřadí Orianthi nečekaně na vyšší rychlostní stupeň. I když pak následující Bad For Each Other vrací míč na bluesové hřiště, jde o tvrdší formu tohoto stylu, jakou v minulosti prezentoval například Gary Moore. Jenže Orianthi má v záloze skvělou, hitovou baladu Call You Mine a závěrečnou, rozvernou Heaven Right Here, která letošnímu, skutečně velmi rozmarnému létu, dodá patřičnou, hřejivou a prosluněnou atmosféru.
Orianthi na této desce vyrostla do formátu opravdu velké umělkyně, která dokáže vytvořit hitovou skladbu, která však nestojí na laciných melodiích, ale na poctivém a skvěle zahraném muzikantském základu. Ze Some Kind Of Feeling sálá nejen nadšení pro věc, ale i pořádný kus hudební poctivosti a to v době umělé inteligence, která proniká do všech sfér umění, je něco neocenitelného.
