17. prosince 1968 Barbara otevřela dveře hotelového pokoje dvěma lidem v policejních uniformách. Tvrdili, že mají zprávu o nehodě jejího přítele. Jakmile vstoupili dovnitř, vytáhli zbraně, svázali její matku a Barbarě přiložili k obličeji hadřík s chloroformem. Potom ji naložili do auta a odvezli na odlehlé místo v Georgii.
Tam na ni čekala úzká dřevěná bedna s ventilací z PVC trubek, baterkou, vodou, konzervami, dekou a pár knihami. Únosci ji uložili dovnitř a zahrabali pod vrstvu hlíny. Požadovali od jejího otce půl milionu dolarů, což tehdy představovalo obrovskou sumu.
Policie připravila předání peněz, ale zasáhla příliš brzy. Únosci utekli a nikdo nevěděl, kde Barbara leží. Rozjelo se rozsáhlé pátrání po celé Georgii a Floridě. Po několika dnech agenti FBI dopadli Garyho Stevena Krista, který nakonec uvedl místo, kde Barbaru ukryl.
Záchranáři se k bedně dostali za dvacet minut. Když odhrnuli poslední lopatu hlíny a otevřeli víko, spatřili bledou, vyčerpanou, ale živou studentku. Po třech a půl dnech tmy, chladu a izolace se nadechla čerstvého vzduchu a světlo ji oslepilo.
Soud poslal Krista na doživotí za mříže, ale po deseti letech ho propustil. Později ho znovu zatkli kvůli pašování drog. Jeho společnici Ruth Eisemann-Schier uložil soud sedm let, po čtyřech letech ji propustil a deportoval do Hondurasu.
Barbara se po únosu vdala se, měla děti a o své zkušenosti napsala knihu 83 Hours Till Dawn. Příběh jejího únosu zůstal jedním z nejděsivějších případů v americké kriminalistice a důkazem, že i v extrémních podmínkách vyhrává odhodlání přežít.
