U vinylu lidé oceňují jejich hmatatelnou podstatu – váhu desky, otáčení talíře gramogonu, obřadnost celého poslechu. Album v této podobě představuje celek, nikoli soubor jednotlivých skladeb. Zároveň vyniká i vizuální stránka. Velký formát obalu dává prostor pro umělecké vyjádření, které digitální náhledy nikdy nezprostředkují v plné síle.
Kazety přinášejí jiný druh nostalgie. Mnozí si je spojují s dětstvím, s prvními nahrávkami z rádia nebo s domácím mixem sestaveným pro kamarády nebo první lásku. Jejich návrat neprovází jen touha po minulosti, ale i zájem o jedinečný zvukový charakter: lehce syrový, nedokonalý, přesto osobitý.
Retro formáty znovu otevírají vztah k hudbě, který digitalizace otupila. Namísto nekonečného přeskakování skladeb podporují soustředěný poslech. Hudebníci i vydavatelství využívají tento zájem jako prostor pro kreativitu. Limitované edice na barevném vinylu, ručně psané seznamy skladeb na kazetách či návrat k analogové produkci bodují. Fyzický nosič se stává i sběratelským objektem.
V současné době mnoho umělců vydává svá alba na vinylových deskách. Například Taylor Swift vydala album The Tortured Poets Department na vinylu a za tři dny prodala 700 tisíc kopií. Dalšími umělci, kteří vydali své nahrávky na vinylu, jsou Beyoncé a Kacey Musgraves, kteří své alba doplnili o nové barvy, obaly a někdy i exkluzivní skladby. Pozadu nezůstávají ani Depeche Mode, Lenny Kravitz, Pet Shop Boys či Pink Floyd.
Jack White překvapil fanoušky albem No Name, které původně distribuoval jako neoznačený bílý vinyl ve svých obchodech Third Man Records. Na české scéně se k trendu připojili například kapela 50m Znak s debutovým albem Nadechnout se a také Point Of Few vydali své druhé studiové album Peripheral People na vinylu.