Problém se pokoušejí řešit dobrovolníci, kteří srnčata z luk vynášejí do bezpečí. Do záchranných akcí se může zapojit kdokoli. Skupiny dobrovolníků vyrážejí brzy ráno, obvykle ještě před pátou hodinou, a vytvářejí rojnici, aby důkladně prohledaly louky. Hledají srnčata, která se v trávě ukrývají a bez pomoci by zahynula.
Když srnče najdou, přenesou ho na bezpečné místo poblíž louky. Postupují citlivě, mládě berou do rukavic a používají trs trávy, aby na něj nepřenesli lidský pach. Poté ho uloží na klidné místo a přikryjí trávou. Srna si ho zpravidla do večera najde.
Hledači srnčat se domlouvají přes sociální sítě, například ve skupině zaměřené na záchranu mláďat v okolí Heřmanova Městce, Chrudimi a nově i Pardubic. Další aktivní skupiny fungují i na Hlinecku a ve Včelákově. Dlouhodobě zachraňují mláďata i na Plzeňsku a v dalších koutech republiky. Bez nich by srnčata neměla šanci na přežití.
Zemědělci sice mají ze zákona povinnost ochránit zvěř při obhospodařování pozemků. Termíny sečení musí hlásit místnímu mysliveckému spolku a používat mají plašiče. Při sečení mají postupovat od středu ke krajům pozemku, to ale nedělají kvůli úspoře nafty i zjednodušení práce.
Myslivci jsou zase ze zákona povinní louky před sečením procházet. V mnoha případech ale ani oni problém neřeší. Všechno je tak na dobrovolnících, kteří se snaží louky před sečením procházet a zvířata zachraňovat.
Smrt, která srnčata jinak čeká, je navíc nesmírně drastická. Stroje srnčatům zpravidla přesekají běhy nebo je jinak zmrzačí, mláďata pak umírají i několik hodin, než vykrvácí a stanou se potravou dravých ptáků. Při výrobě senáže se posekaná tráva sbírá do balíků často i s nasekanými mrtvolkami a je navíc toxická pro hospodářská zvířata, která se jí krmí. Najít tedy mládě na louce může zachránit i víc životů.
V poslední době při záchraně dobrovolníkům pomáhají také moderní technologie. Drony vybavené termovizí umožňují rychle a přesně určit polohu ukrytých mláďat v trávě.
