Darování orgánů po česku: Souhlas není potřeba, stačí neříct ne

Mnoho lidí má z filmů zažité, že pokud chtějí po smrti darovat orgány, musí za života podepsat souhlas. V Česku ale platí opačný princip. Automaticky se počítá s tím, že dárcem je každý, kdo nevyslovil nesouhlas.

a0ee9132d9449d8e092c4c83514f-1665056

Ilustrační foto.
Zdroj: PxHere

  • Ilustrační foto.
  • Zdroj: PxHere

Předpokládaný souhlas je v české legislativě od roku 2002 . Znamená to, že každý je po smrti automaticky považovaný za dárce orgánů a tkání, pokud to za života aktivně neodmítl. To lze učinit zápisem do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem. Stačí vyplnit jednoduchý formulář, který je ke stažení na webu Koordinačního střediska transplantací. Po vyplnění základních údajů lze rozhodnout, zda nesouhlas platí pro odběr všech orgánů, nebo jen některých. Formulář je pak nutné poslat poštou nebo ho podat osobně. Stejným způsobem lze nesouhlas kdykoliv zrušit.

U žijících dárců například při darování ledviny nebo části jater, je proces jiný. Musí projít náročným lékařským vyšetřením a darovat orgán můžou jen se svobodným, informovaným souhlasem. Při pomoc někomu, kdo není příbuzný, rozhoduje navíc etická komise.