Potvrzení o existenci dítěte, které britské ženy potratily do ukončení 24. týdne těhotenství, do kdy anglický zákon mluví jen o plodu a potratu, je prý velký posun vpřed. Osvědčení o ztrátě dítěte totiž formálně uznává dopad a důležitost ztráty dítěte v raném stádiu těhotenství.
České právo i přes několik posledních úprav není zdaleka tak humánní. Za živě narozené děti zákon považuje miminka narozená po ukončeném 22. týdnu těhotenství s některým z viditelných znaků života jako jsou dech, srdeční akce, pohyb svalstva, nebo pulzace pupečníku. Pokud nelze určit dobu těhotenství, řídí se lékaři porodní váhou. Ta musí být 500 gramů a více. Děti, o kterých existuje záznam, jsou také ty, které se narodily živé a zemřely nejméně 24 hodin po příchod na svět. Mrtvě narozeného potomka před 22. týdnem považuje české právo za potrat a matrika rodičům nevydá ani úmrtí list. Dítě jako by nikdy neexistovalo.
Před novelou zákona o pohřebnictví v roce 2017 neměli čeští rodiče ani možnost plod pohřbít, protože se považoval za nemocniční odpad a pálil se spolu s orgány a převazovým materiálem.
