Recenze: Kontroverzní Emilia Pérez je žánrovou ruletou, která se nezavděčí všem
Muzikálová Emilia Pérez dominuje nominacím na letošní Oscary. Nejen svým tématem však rozděluje diváky. Jedni film adorují za nevšední žánrový mix a satiru, druzí ho vnímají jako nesourodý mišmaš a posměšek trans komunitě i mexické kultuře.
12. února 2025 v 08:59
Pokud se něco objektivně francouzskému režisérovi Jacquesi Audiardovi povedlo, tak je to humbuk. Už dlouho se o žádném filmu ověnčeném oscarovými nominacemi nemluvilo tolik, jako o žánrově neucelené a španělsky mluvené Emilii Pérez. Negativní ohlasy nad snímkem převládají. Podle mého názoru ani ne tak kvůli samotným kvalitám filmu, jako kvůli pobuřujícímu tématu, které paradoxně může naštvat zastánce i odpůrce trans komunity. Audiard se neštítí tnout do Mexika, korupce i změny pohlaví.
Příběh filmu je přitom prostý. Šéf mexického drogového kartelu Manitasovi (Karla Sofía Gascón) si najme právničku Ritu (Zoe Saldana), aby mu sehnala toho nejlepšího lékaře pro změnu pohlaví. Po operaci se změní život, jak náhle zbohatlé Ritě, tak na Emilii přejmenovaném Manitasovi, který ze dne na den opustil svou rodinu. Po letech se oba vrací zpátky do Mexika, aby vykoupili Manitasovy hříchy.
Hlavní role jako vedlejší part
Prostý příběh nejenom, že neustále mění žánry od právnického thrilleru, po muzikál, přes rodinné drama a gangsterku až po telenovelu, ale zároveň i mění ústřední postavu. První třetina filmu je vyprávěna skrze postavu Zoe Saldany, následuje kratší úsek s Gascón, načež obě postavy dostávají obdobné množství prostoru. Nominace Saldany na vedlejší roli tak nedává smysl, jelikož je na plátně o 5 minut déle než Gascón.
Před šesti lety nastal podobný paradox u tarantinovky Tenkrát v Hollywoodu, ale i v tomto případě, kdy Brad Pitt získal Oscara za nejlepší vedlejší výkon, byl stále na plátně asi o šest minut méně než hlavní postava Leonarda DiCapria.
Muzikálová čísla uhranou
Audiard jakoby si uvědomoval, že postava Gascón není paradoxně tak zajímavá, a proto se větší část filmu věnuje Saldaně, která kraluje nejenom živelným hudebním číslům, ale celému filmu. Už kvůli tomuhle faktu, kdy má být trans postava ztvárněná reálnou a poprvé na Oscara nominovanou trans herečkou protagonistkou a v reálu to tak není, je pochopitelné proč tato komunita film kritizuje. Reálie Mexika také nejsou vykresleny podle skutečnosti, ale o to se film vůbec nesnaží. Vždyť ve filmu rodilou Mexičanku a manželku drogového bosse ztvárnila Selena Gomez, která však se španělštinou nemá žádné zkušenosti, takže ji často ani není rozumět.
Emilia Peréz od první minuty překypuje energií. Surrealistické hudební čísla a nečekané žánrové zvraty diváka vtahují do podivného, ale fascinujícího světa. Audiard propojuje vnitřní i vnější realitu postav. Rita například přemítá uprostřed supermarketu a její myšlenky se plynule mění v píseň, zatímco kolemjdoucí se proměňují v taneční ansámbl. Film vás může nadchnout svými muzikálovými čísly a skvělým výkonem Zoe Saldany, ale také pobouřit a naštvat.
